Stalo se to již před lety. Mezi šumavskými kopci leží Chřepice, vesnička o několika číslech. Tam žil myslivec, kterému říkali "Starej Fremut". Život mu nadělil již slušnou řádku let a také vydatnou chuť na alkohol. Obojí ho v myslivosti poněkud zdržovalo. Jednoho slunného podzimního dne pořádali myslivci naháňku na černou a škodnou zvěř. Do krásné šumavské přírody vyrazil s nimi také Fremut. Nízké sluníčko ještě hřálo, ale Fremut se již od rána zahříval doušky slivovice z objemné lahvinky schované v hubertusu. Kamarádům raději ani nenabídl, aby mu zbylo dost. A tak se stalo, že již před polednem byl náhle přemožen dřímotou. Co dělat? Alespoň na chvilku si chtěl odpočinout. A tak svoji brokovnici nabitou brenneky opřel o kmen břízy, rozhalil si kabát a ulehl do suché trávy. V mžiku byl v limbu. Ostatní myslivci po skončení leče, kde střeliti tři selata začali Starého Fremuta postrádat. V jeho věku se může již přihodit cokoliv. Mrtvice? Infarkt? Dlouho hledali svého kamaráda, až jeden z ohařů, hlasič, začal vydávat u kamenité meze. Všichni se tam seběhli a jaká byla jejich úleva, když Fremuta našli živého, spícího. Švestková vůně jim prozradila příčinu celé události a tak se rozhodli kamarádu oplatit svůj strach kanadským žertíkem. Bylo to jen dílem okamžiku, aby se nejmladší z myslivců Pepík vrátil pro výhoz z jednoho selete. Střeva divočáka nacpali Fremutovi do rozepnutého hubertusu na břicho. A pak už stačil jen výstřel z Fremutovy brokovnice. Fremut se ranou vzbudil, pohlédl na střeva "hřeznoucí z jeho břicha" a rázem vystřízlivěl. Šumavskými hvozdy zněla ozvěna jeho výkřiku: "Ježíšmarjá kamarádi, já se v té opici zastřelil!" Smích z břízek na mezi mu ukončil chvíli hrůzy. Večer v hospodě pak Fremut slavil své "znovuzrození". Ta tam byla jeho lakomost. Celou útratu všem zaplatil.
Poslal: Jiří Seidl - OMS Klatovy